Tel: 800 023 507

Pavel Michl: PĚŠKY NA KONEC SVĚTA

V září 2016 jsem se rozhodl absolvovat pouť do Santiaga de Compostela a nutno říct, že to bylo poměrně spontánní rozhodnutí.

 

Po letech strávených v zahraničí a týdenním plachtění po Chorvatsku, kde jsem potkal 2 budoucí spolupoutníky, jsem se rozhodl vyrazit. Jelikož jsem tou dobou neměl pracovní ani jiné závazky, rozhodování bylo velmi jednoduché a rychlé, a tak jsem za 3 týdny mířil směr Španělsko na tisíc kilometrů dlouho cestu. Neměl jsem moc ponětí, co mě čeká, a první pochybnosti přišly záhy. Zvládne to mé tělo? Není 15kilová bagáž moc? Nenesu toho příliš? Mám vše potřebné? Času už moc nezbývalo, a tak jsem si týden před odletem zarezervoval letenku do Madridu, autobus do San Sebastianu a vyrazil s „kumpány“ cestou Del Norte (1 z 12 oficiálních tras svatojakubské pouti) přes Santiago de Compostela až do „předcolombovského“ konce světa, mysu Finestra.

 

Můj první (a naštěstí i poslední) puchýř se objevil hned první den, stejně tak bolesti zad a nohou. Asi nejkritičtějších bylo cirka prvních 5 dní, než si tělo zvyklo na patnáctikilový batoh a denní příděl kilometrů. Následně se ale chůze stala drogou, bolest šla stranou a člověk se těšil na každý další den. Mým hlavním motivem pro absolvování této cesty nebyla duchovní stránka věci. Důvodem bylo poznání. Poznání něčeho nového, poznání země či nových lidí z různých koutů světa. A to se přesně stalo. Kromě poznání Španělska a nátury domorodců (zejména hrdých Basků) jsem na pouti poznal spoustu lidí. Němce Niklase, skvělého člověka a kamaráda, který s námi šel téměř celou pouť. Byl to člověk, kterému se tvořily puchýře uvnitř a vně již existujících puchýřů zároveň.

Dalšími zajímavými byli Irmina z Polska, Hameline z USA, Noiko z Japonska nebo třeba Said. Ač muslim, rozhodl se jít tuto (křesťanskou) pouť. Nebo třeba belgický pár, který vyšel před 4 měsíci ze svého bydliště a tou dobou měl už 1600 km v nohou.

 

Jako správní poutníci jsme se rozhodli spát pod širákem, vařit na plynovém vařiči, koupat se v oceánu či řekách a samozřejmě mít internetové připojení na každém kroku. Domluvili jsme se, že nebudeme využívat žádných dopravních prostředků a do ubytoven pro poutníky půjdeme jen v případě nepřízně počasí, nebo až tehdy, když sami ucítíme, že je třeba si vyprat. A tak tomu taky bylo. Jedinou starostí, kterou jsme jako poutníci měli, bylo najít vhodné místo ke spánku. Nechtěli jsme totiž být vyhnáni za okupování soukromého pozemku, nebo se kvůli tomuto dostat do nějakého sporu. Nedělalo nám problém spát pod širákem a v případě potřeby jíst to, co příroda poskytovala (kukuřice, fazole, houby, ořechy). Jídlo jsme samozřejmě nakupovali v místních obchůdcích a následně připravovali na plynovém vařiči. Dvakrát se nám však přihodilo, že jsme zásoby podcenili. Obchody se nám ty dvě odpoledne vyhýbaly a my zůstali bez večeře. V ten moment přicházely na řadu ony fazole nebo kukuřice.

 

Zajímavé bylo poznávat i sebe sama. Člověk měl vždy během pouti možnost se odpojit a pokračovat chvíli sám. Zpočátku mě vyhovovalo jít s dalšími poutníky, ale později jsem možnosti odpojení rád využil. Člověk si utřídil myšlenky a zároveň se pokochal okolními krásami. V kontrastu s tím bylo posledních cca 100 kilometrů, kde si cestovní agentury udělaly z poutě výnosný business. Aby obdrželi tito „poutníci“ certifikát o absolvování poutě, musí ujít alespoň 100 km, a tak před Santiagem de Compostela proudí davy „poutníků“, kterým je mezi hotely převážena bagáž. Menší polovina lidí, kteří dorazí do Santiaga, opravdu ušla celou trasu.

 

Zajímavé bylo také sledování měnícího se rázu krajiny. Vyráželi jsme ze San Sebastianu, města na pobřeží Atlantského oceánu. Zpočátku jsme se každý den zastavovali na nádherných písečných plážích, abychom se zchladili v oceánu. I na přelomu září a října teploty šplhaly nad 30 stupňů a my se zkrátka na tak krásných místech museli alespoň na chvíli zastavit. Následovaly ale dny, kdy jsme se odklonili do vnitrozemí.

 

Kráčeli jsme téměř liduprázdnou španělskou vrchovinou, kde se čas zastavil snad 100 let nazpět. Chudé příbytky místních zemědělců nebo rozpadlé a opuštěné hospodářské stavení krásně zapadaly do kopcovité krajiny. Španělský venkov v porovnání s ČR působí chudým dojmem, ale i v tom spočívala jistá krása. Jako poutníkům se nám naopak velkoměsta nelíbila, byly to např. Bilbao, Santander či Oviedo. V těchto přeplněných aglomeracích jsme onen venkovský klid hledali marně.

 

Naši pouť jsme zakončili po 35 dnech a (oficiálních) 920 km na mysu Finestra (celkový počet ušlých kilometrů hrubě přesahoval 1000 km). Vzhledem k tomu, že nám letadlo letělo až za další 4 dny, zůstali jsme ještě pár dní na konci světa. Rozhodnutí jít a zažít tuto cestu bylo skvělou volbou a rád bych se na tuto pouť ještě jednou (i vícekrát) vrátil. Ten, kdo miluje turistiku, přírodu, poznání či výzvy, si přijde jistě na své.

< zpět na blog



Další podobné články

Vyjeli jsme na Zlínskou 50

Pestrobarevné výhody:

Ve výrobě

Solidní
mzda

Už nebudeš muset

tmelit svůj rozpočet

Příplatek
za přesčasy

Vybarvi se jako dříč

a získej 50% příplatek

Příspěvek na dopravu 2 Kč/km

Kvůli dojíždění se nedostaneš do červených čísel

Finanční příspěvek
8 000 Kč

Zpestři si volný čas
- přispějeme ti 8 000 Kč ročně

Bonus za nového kolegu

Blýskni se novým kolegou

a získej 15 000 Kč

Zvýhodněný mobilní tarif

Během volání můžeš vždy vše barvitě vylíčit

Stravenky

 

Přispějeme ti na pestrou stravu

 

Příplatek za práci předáka

Vybarvi se jako předák a přilepši si o 10–20 Kč/h




V kanceláři

Pružná
pracovní doba

Hodiny si můžeš vrstvit,

tedy nadpracovat

Jazyková
výuka

Získej vybroušené
jazykové dovednosti

Příspěvek na dopravu 2 Kč/km

Kvůli dojíždění se nedostaneš do červených čísel

Možnost kariérního růstu

U nás můžeš zazářit 

 

Mobil
a notebook

Přístroje jako malované

 

Bonus za nového kolegu

Blýskni se novým kolegou

a získej 15 000 Kč

Finanční příspěvek
8 000 Kč

Zpestři si volný čas
- ročně ti přispějeme 8 000 Kč

Stravenky

 

Přispějeme ti na pestrou stravu

 

HAJDIK a. s.

je ryze česká firma řadící se ke špičce v oboru mokrého lakování. Za více než 25 let naší existence jsme vyrostli ve společnost, která zaměstnává na 300 lidí a je certifikovaným dodavatelem řady světových značek. Ve vedení společnosti je přímo její majitel Filip Hajdík, což s sebou přináší velké výhody, a to nejen během veškerých rozhodovacích procesů. Důkazem naší kvalitní práce je například ocenění Firma roku Zlínského kraje, které jsme získali v roce 2016 nebo ocenění Zaměstnavatel regionu v soutěži Zaměstnavatel roku 2018. Spolehlivých zaměstnanců jsme si vždy upřímně vážili a nemíníme na tom nic měnit. Maluj si barevnou budoucnost společně s námi.

Více informací na

www.hajdik.com

Kontakt

pro výrobu

 

Mgr. Jitka Hrbáčková
HR Business Partner
+420 731 106 888
jitka.hrbackova@hajdik.com

 

pro kancelář

 

Mgr. Dagmar Metelková

HR Business Partner

+420 733 286 186

dagmar.metelkova@hajdik.com 

 

Adresa

HAJDIK a.s.
Jablůnka 668
756 23, Jablůnka
Okr. Vsetín
Czech Republic